Pokud se zaměříme na lidi, kteří využívají kolo jako dopravní prostředek k dopravě do práce, na nákup, na poštu, na úřad, uslyšíme mnoho stížností na nebezpečné a nedořešené úseky. Mezi problematické patří především hlavní světelná křižovatka U Janíků, kde by jediným řešením bylo vybudování pruhů pro cyklisty, podobná situace je na mostě ulice Nádražní, který je pro souběžnou dopravu cyklistů a automobilistů příliš úzký a vzhledem k výšce chodníku je poměrně nebezpečný, cesta na Vidče i na Hutisko je problematická zúženou vozovkou, podobná situace je v zatáčce pod krytým bazénem, kde jsou navíc chodci od garáží vyvedeni na vozovku bez možnosti dostat se na chodník, který je na protější straně. Takových míst je v Rožnově mnoho.

Samotná cyklostezka má tři velké problémy – most na Bučiska, most Nádražní a přejezd u Eroplánu, u žádného z mostů se trasu nepovedl bezproblémově napojit. U Bučiského mostu chybí část cyklostezky a cyklisté se ocitají na místní komunikaci v jejím nejužším místě, Nádražní ulici je nutno překonat za použití přechodu pro chodce a to v místě vzdáleném od cyklostezky, na obou místech turisté často bloudí. U Eroplánu není pro řidiče značen přejezd cyklistů přes silnici.

Městský mobiliář je pro současné cyklisty naprosto nevhodný, zejména stojany na náměstí mohou modernější kola poškodit (osmice, poškození kotoučů) a kola s rychloupínacím systémem nelze k takovému stojanu bezpečně přimknout.

Vzhledem k tomu, že v našem městě pozorujeme i další problémy – k bezbariérovosti máme ještě daleko a pohodou chodců se také nikdo nezabývá, bylo by více než vhodné, aby město zřídilo komisi pro pěší a cyklistickou dopravu, která by se touto problematikou zabývala.

Cyklisti

foto:

Předpověď počasí hovořila jasně – první dva dny deštivo, pak čím víc na východ jenom lepší. Bohužel to byla jenom předpověď. Počasí se neumoudřilo, tak jsme tour utli v Košicích. Zemplická Šírava odolala!

Statistika cesty:

* Doba kdy bylo k mání na obloze spatřit Slunce 4:06:12

* Navštívili jsme 2 české kraje a 2 české okresy

* Navštívili jsme 4 slovenské kraje a 10 slovenských okresů

* Měli jsme 3x defekt, 1x roztržený řetěz, 1x poloupadlý nosič

* nastoupali jsme 5120 výškových metrů

* v pláštěnce jsme ujeli 57km

1den: 40,09km za 2:24:58 s průměrkou 16,59km/h
2.den: 75,00km za 4:23:47 s průměrkou 17,06km/h
3.den: 107,39km za 5:16:34 s průměrkou 20,35km/h
4.den: 119,32km za 6:04:43 s průměrkou 19,63km/h
5.den: 100,05km za 5:16:22 s průměrkou 18,97km/h
6.den: 54,52km za 2:56:19 s průměrkou 18,55km/h
===================================
celkem 496,37km za 26:22:43 s průměrkou 18,82km/h

* kama jsme přesně válčili bude dodáno

FOTA

Na Horní Bečvě se v pátek 4. června 2010 slavnostně otevírala cyklostezka, která propojuje obce rožnovského mikroregionu, a Ohlá klika byla u toho. Nechyběla hudba, slivovice, šampaňské a občerstvení. Po proslovu byla přestřižena páska a děti z místní základní školy zahájily štafetu, která putovala až do rožnovského Gibonparku. Místo štafetového kolíku zástupce třídy vezl zámek, ke kterému děti z dolního konce (Zašová, Zubří) přivezli klíč. Touto slavnostní vyjížďkou a pomyslným odemknutím byla cyklostezka se vší parádou oficiálně otevřena.

Fota:

na programu během dneška

Oficiální pozvánky:

fotos:

s laskavým svolením Petra a Vlada

Sraz: 27.9. 2009 v 10:00 na parkovišti na Bumbálce, kde se dopraví každý po své ose, jak je libo. Opět je možnost ulehčit si cestu cyklobusem, který vyjíždí z ValMezu v 7:50 a z RpR v 8:15 (viz Valašský cyklobus).

Popis tratě: Převážná část vede po lesních a polních cestách, proto doporučuji horské kolo. Trasa vyznačená na mapě je dlouhá 41 km a je zvládnutelná každým. V případě krajní nouze je spousta variant zkrácení, stejně jako možnosti využít k dopravě do domovů vlak.
Celkově nastoupáme cca 580 a sjedeme cca 660 výškových metrů.

V případě extrémně vlídného počasí se naskýtá možnost si trať protáhnout na dva dny a přespat na některé z chat cestou… uvidíme

Těší se banda Ohloklikácka!

Mapa

výškový profil

Pokud je chcete na cestě povzbudit posílejte SMS, popř. MMS nebo volejte na toto číslo: +420 605 555 120

Váš vrchní velitel
Olin klika

1. den:

71,72 km

Ještěd dobyt. Hnáni bouřkou kempíme na louce s klubky sena.

2. den:

69,08 km

Zjišťujeme, že louka je farmou slimáků, kteří vlezou doslova všude.  Pepi má 4 v botě, velitel 7 na tričku. Do 11 hod prší tak volíme kulturní trasu a navštěvujeme legendární Kunratice a ještě pověstnější podnik “Na kovárně”. Prohlídka perel českého Švýcarska. Nocleh v Hřensku v boudě u parkoviště.

3. den:

84,01 km

V Děčíně kupujeme léčivo pro kola a výbornou Plundru s pudinkovou náplní

Honza už má kroutící moment jako kůň a povedlo se mu roztrhnout řetěz. Vše vyřešila sekyrka, kleště a nýtovačka. Návštěva podniku Diana v Cínovci, kde se naše mládež seznámila s chilli omáčkou. Usínáme širákově u nádrže Fláje.

4. den:

109,83 km

Vyjíždíme až v 11 hod a tak nastavujem žiletkové tempo a v 12.30 máme v nohách 32 km

V Měděnci navštěvujeme místní štoly a zdoláváme Boží Dar. 10 km do Jáchymova zvládáme v raketovém tempu 10 minut. Snad přežijem komáří nálety cca. 5 km od Karlových Varů

5.den:

112,68 km

Karlovy Vary začaly defekten #1 a byly na náš vkus “málo luxusní”. Karlovarskou kulturu vystřídala pompézní měsíční krajina hnědouhelných dolů u Sokolova. Nízký průlet Mariánek a Turnova zastavil az na 426 km naprasklý ráfek. Snad bude zmíněný ráfek silný alespoň jako my a vydrží zítřejší cíl – Železnou rudu.

6. den

136,2 Km

Vrchol dobyt! Železná Ruda nám říká pane!

7. den:

36,65 km

Jsme doma! Usináme a nějak se do postele moc boříme

Podtrženo sečteno…

620,17 km, v sedle čistého času 31h 21m a 06s.
projeto 13 okresů a 4 kraje Česka

Foto:

Letošní výpravu na kolech jsme plánovali už dlouho. Původní návrh byl projet tok Dunaje od německého Regensburgu až k rakouské Vídni. Druhý návrh byl jet podél stejné řeky Srbskem. Nakonec jsme se přiklonili k variantě dojet přes Bavorsko do Pasova, odtud podél řek Inn a Salzach do Salzburgu, na východ k jezerům v Solné komoře (Salzkammergut), podél řeky Traun opět k soutoku s Dunajem v Linci, kousek po jeho toku dolů a domů na Moravu.

Na cestu jsme se vydali v hojném počtu devíti cyklistů – Honcek, Bořek, Rouby, Alík, Srnka a Srnec (Benky), Janča, Lenka a Karel. První etapa výpravy byla vlaková, po půlnoci z Valašského Meziříčí do Prahy, Klatov a Železné Rudy. V Klatovech jsme měli mezi přestupy poměrně dost času a tak jsme se rozhodli zajet se podívat do města. Při nasazování tašek se zjistilo, že Srnčiny „kelysy“ jsou vhodné jen na dvě věci, z nichž ta lepší je nic. Problémy se překonaly, na náměstí se kupovaly poslední zásoby, náhradní díly a popíjelo na zahrádce. Přitom se naprosto nečekaně objevila Bořkova sestra, která se tady náhodou taky vyskytovala a i se svým milým, nám jako poslední známí popřáli šťastnou cestu. Znovu vlak a výstup na konečné zastávce Železná Ruda – Alžbětín, která už přímo sousedí s německou vesnicí Bayerisch Eisenstadt.

Opět nasadit brašny, doladit některé detaily, které se měly udělat už dřív (vyměnit lanko, seřídit přehazovačku) a vyrážíme. Jsou tři hodiny odpoledne, překračujeme hranici, nikdo nás ani nelegitimuje. Hned najíždíme na cyklotrasu v lese, jedeme na ní sami, prostě paráda. Po pár kilometrech první defekt, Benkyho kolo je prázdné. měníme duši, pokračujeme dál. Následuje defekt Bořkův, ale nevadí. Když máme v nohou asi 50km a začíná se šeřit, sháníme místo pro nocleh. Po objetí několika míst domlouvá Karel, náš jediný zdatný němčinář s paní v džípu nocleh na louce kousek od cesty. Stavíme stany, cestou koupený meloun plníme vodkou a konzumujem, pak jdeme na kutě. V půli noci zahajuje Rouby běh ve spacáku, prý se kolem něj plazil had. No kdoví, jak to bylo, jestli se mu jen něco nezdálo….

Ráno v deset jsme po snídani, sbalení a vyrážíme. V jednom z městeček se zastavujeme na volejbalovém turnaji, prý největším v celém Bavorsku. Je nám nabídnuta možnost zahrát si, ale odmítáme, musíme pokračovat. Možná příští rok. Kopcovitou krajinou se snažíme dostat k Pasovu. Při zkoumání mapy na jedné křižovatce zastavuje sám od sebe ochotný němec a radí nám, kudy jet. Opravdu moc příjemní lidé.

Konečně se nám otvírá údolí a pohled na Dunaj. Sjíždíme k němu a po proudu jedeme několik posledních kilometrů do Pasova. Ve městě se snažíme jet co nejvíce za sebou. Když Bořek objel sloupek omezující vjezd aut na chodník, nestihl už Honza úhybný manévr. Čelní střet se železnou trubkou se naštěstí obešel bez následků a tak jedeme až k soutoku s řekou Inn. Je jasně vidět, že její voda je zbarvená do mléčna, důvod neznáme. Zajímavě pak vypadá výsledný efekt promíchávání různobarevných vod obou toků. Rychlý oběd a jedem proti proudu Innu, chvíli po bavorské straně, většinu cesty ale po rakouské. Jedeme kus cesty po protipovodňovém valu, fouká nepříjemný protivítr. Alík s Honckem se jdou podívat na soutok Salzachu a Innu. Už známe původ mléčné barvy Innu, to právě voda vtékajícího Salzachu je takto „zakalená“, nicméně příčinu neznáme dodnes. Kolem řeky pokračujeme, směr Salzburg. Nicméně se začíná šeřit a tak hledáme tábořiště. Pořád se někomu něco nelíbí, až Lenka jednoduše rozhodne: „Já to mr…, dál už nejedu!“ Tak stavíme stany na kousku louky mezi kukuřičnými poli, nedaleko údajně Honza viděl stopy divočáků. Večeříme a Alík odchází do kukuřice na velkou. Honcek si hraje na divočáka a chrastí kukuřičnými klasy…ještě, že už Alík byl, protože rychle prchá před kancem zpět do stanu. Večerní koupel v potoku a hurá do spacáků. Na tachometru dnes natočen sto jeden kilometr.

Večer trochu pršelo a ještě i ráno trochu poprchá. Poměrně pozdě, až o půl jedenácté vyjíždíme a vracíme se k řece. Akorát v čas oběda přijíždíme do města Ach, nicméně při hledání hospody se Srncovi oddělili od zbytku skupiny a tak následuje hledání, kvůli kterému si tohle hezké město nestačíme moc užít. Všichni se shledali a tak pokračujeme dál. Na oběd přejíždíme do vesničky na německém břehu a zkoušíme místní speciality. Trochu problém s překladem názvů jídel, ale nakonec jsou všichni spokojeni. Snad až na Benkyho, který si objednal řízek pro šampióny, netuše, že chapignon je žampión…

Po obědě se rozhodujeme vykoupat v řece. Rouby, Honcek a Alík si chtějí vyzkoušet plavání v proudu a nakonec z toho byli málem tři utopení. Salzach je opravdu docela dravý a celkem studený. Naštěstí se všichni vyškrábali na břeh a tak jedeme dál. Následují snad nejdelší rovinky jaké jsme viděli. Několik kilometrů rovné cyklostezky podél vody, jedeme jako vítr, ale není to příliš zajímavé. Se soumrakem přijíždíme na okraj Salzburgu a stavíme stany vedle jakési výrobní haly, mezi šumící řekou a železniční tratí, nedaleko od točny autobusů a hlavní silnice. A aby toho nebylo málo, lítají nad námi startující boeingy. Ideální místo pro spánek.

Dnešní stav je 91 ujetých kilometrů.

Ráno se probouzíme do nepříliš vlídného počasí. Je zima a poprchá. Jedeme do centra a prohlížíme si staré město. Výšlap k hradu jsme pojali jako procházku k bráně, protože vstupné 7 euro se nám zdá příliš vysoké. Vracíme se tedy ke kolům a vyrážíme k oblasti zvané Solná komora. Dnešním cílem je jezero Mondsee, ale cestou se kluci, tedy kromě Karla, který nechce na svém příšerně tvrdém sedátku strávit zbytečně ani kilometr, odpojují a volí si o něco náročnější trasu. Kromě Mondsee tak dnes vidí ještě další dvě. První Wallersee vypadá jako naše obyčejná větší přehrada. Chvíle bloudění a pak výjezd na hřeben, kde se na velkých loukách otvírají výhledy na začínající Alpy. Večeře v trávě a sjezd k druhému Irrsee. To je sice menší, ale s mnohem hezčím okolím, výhled na kopce, skály….paráda. Je celkem pozdě a tak spěcháme za zbytkem naší bandy do Mondsee. Další krásné jezero mezi horami. Sejdeme se na pláži a vyrážíme hledat nocležiště. Už notně za šera zastavujeme na kousku louky schovaném před zraky jiných lidí. Někteří staví stany, někteří spí pod širákem, protože dnes to na déšť nevypadá. Usínáme rychle, protože máme za celý den v nohách téměř sedmdesát „kiláků“.

Ráno je teplé, ale není vedro. Než se sbalíme je už opět dávno po desáté. Vracíme se k jezeru a teprve v dopoledních paprscích se nám ukazuje v celé své kráse. Neodoláme a jdeme se koupat (však jsme to taky potřebovali). Voda je modrá, čistá a teplá. Chvíli po koupání se opět dělíme na tým alfa a tým bravo. Hoši zatáčí doprava a stoupají k malému jezírku skoro na kopci Kropensee. Odtud sjíždíme k většímu Wolfgangsee. Jestli bylo Mondsee hezké, pak tohle je přímo nádherné. Hory okolo jsou jezeru blíž a zrcadlí se v ještě modřejší vodě. Dáváme si oběd a uvažujeme o lanovce na kopec. Ale cena 18 euro nás odrazuje, raději si snad vyjedeme parní mašinkou na horu na protějším břehu. Objíždíme vodu do městečka Wolfgang, kde je dolní stanice železnice. Nicméně cena 24 euro nás odradila úplně a tak šlapeme raději do kopce k jezírku Schwarzensee. Asfaltová cesta se mění v turistickou trasu a tak nakonec kola tlačíme. Když konečně dorazíme k cíli,o kterém jsme si mysleli, žy bude nějakým horským okem uprostřed divočiny, vidíme hospodu s parkovištěm plným BMW a AUDI. Benky trousí poznámku o komerci, dáváme vrcholovou prémii (čokoláda, špek, pivo a jablko) a jedeme dál. Krajina vypadá jako skotské vřesoviště, moc hezké. U mapy se rozhodujeme, kterou cestu vybereme k Attersee, kde se máme sejít s holkama a Karlem. Volíme tu nejkratší. Má asi dva kilometry a převýšení okolo 500m. Chodníčky a skály, za které by se nemusel stydět ani Slovenský ráj. Je to vlastně rokle mezi dvěma kopci, kdesi hluboko na jejím dně šumí potok. Chodníček je plný serpentin a schodů, kroutí se rychle dolů. Většinu cesty kola vedeme nebo neseme, jet se dají jen kousky. První turisté, které potkáme se nás ptají, jestli je to opravdu ta správná cesta pro kola, druhá skupinka už ani nemluví, jen zaraženě zírá. Konečně jsme u jezera Attersee a fičíme podél břehu na druhý konec. Zbytek naší výpravy už několik kilometrů pod ním našel místo na nocleh a tak pokračujeme od výtoku kolem vody dolů. Za šera dorážíme za týmem Alfa, pedály dnes nakroutily 74km.

Ráno vyrážíme o něco dřív, okolo 9:30. Podél řeky Traun míříme k Linci. Na kanále u řeky je v krásně čisté vodě vidět hejna ryb pod mostem a poměrně velká hloubka. Honcek a Alina jdou do trenek a skáčou šipku do vody. Honckovo rybářské (nebo pytlácké?) srdce si neodpustilo, aby nevytáhl pytlačku z brašny a posléze i rybu z vody. Potom raději rychle mažeme dál. Stavujeme se na oběd v zahrádce u hospody. Výborné jídlo, milá paní, prostě nejlepší gasthaus v celém Rakousku. Paní hospodské dáváme české mince do její sbírky cizích měn a odjíždíme. Chvíli po obědě dochází ke kolizi Lenky a Káji, nic se nikomu nestalo, takže vše OK. Následuje asi nejnudnější úsek celé výpravy – asi 15km kolem protipovodňového valu okolo Traunu. Z jedné strany keře, z druhé stejně tak, cesta skoro rovná. Alík upadá do letargie, z které ho vytrhlo až plachtění přes řidítka, když přehlédl další sloupek v cestě. Menší osmice, jede se dál. Přijíždíme k Linci, který však míjíme a jedeme k Dunaji. Pokračujeme ještě několik kilometrů, než najdeme vhodné tábořiště. Širákoví spí pod stromy v lese, stanoví na cestě u lesa. Před spaním ještě povečeřet, samozřejmě i ulovenou rybu. 105km dělá své a tak spíme jako zabití.

Opět vyjíždíme, ale vcelku brzy zastavujeme na pivo a kafe. Na oběd se stavujem do supermarketu a jíme ho pod lípou na jakési návsi. Po jídle všichni usínáme, moc příjemná pauza. Jen místní se dívají trochu divně, ještě divněji když se koupeme v kašně. Raději pokračujeme, dostáváme se pomalu do vinného kraje. Stráně plné vinic, hezké staré vesničky s klikatými uličkami. Vcelku romantika. Začíná se zatahovat a žene se bouřka, tak rychle hledáme místo na přespání a za silného větru stavíme stany. Benky se Srnkou se neukázali jako zdatní stavitelé, stan se zbortil a muselo se stavit znova. Do deště se všechno stihlo. Vlastně ani moc nepršelo a už vůbec ne dlouho a tak se po večeři jdeme navštívit místní vinárnu. Odtud odcházíme jako poslední hosté mírně ovínění a vracíme se zpátky do stanů. Cestou testujeme atrakce na dětském hřišti a pak zaléháme.

Víno bylo kvalitní a tak jsme ráno všichni čilí jako rybky. Cesta vede kolem Dunaje, je to rovina a tak všichni jedeme ostošest. Najednou jsme ztratili Bořu, který zůstal kdesi vzadu s defekty na obou kolech. Honza se za ním vrací s náhradní duší. Když dojedou, loučíme se s Dunajem a dáváme se na se na sever, směrem domů. Krajina vinic nás provází až k nám a my hnaní vidinou domova dáváme nejdelší trasu celé cesty, 124km. Poslední foto před celnicí a jsme u nás. Původní plán zajet do Znojma ochotně přehodnocujeme a zůstáváme ve vesnici Šatov asi 8km před ním. Domlouváme se s majitelem místního sklípku a necháváme se degustací zasvětit do tajů vína. Bylo výborné a tak část lidí odchází kolem třetí hodiny ranní, část ještě později. Dnes spaní rozhodně nehrotíme a ustýláme si v neudržovaném parčíku uprostřed obce pod širákem, někteří dokonce bez spacáku, zato v helmě.

Pro někoho je ranní vstávání poměrně drastické, ale nakonec všichni nasedáme na kolo vyrážíme na vlak do Znojma na nádraží. Cesta „osobákama“ s tolika koly je poměrně drastická, nicméně dojíždíme až do ValMezu, odkud stačí ujet posledních 40km a jsme doma. Máme za sebou cca 760km cesty za osm dní.

Fotogalerie – panoramata:

Fotogalerie – část1:

Fotogalerie – část2:

]]> http://www.ohlaklika.com/vylety/kolmo-kolem-rek-bavorska-a-rakouska/feed/ 4