A je to za námi. Po úspěšném prvním ročníku triatlonu jsme se s roční přestávkou rozhodli, že se pokusíme o další ročník. Závod jsme naplánovali na 5. června roku 2010 a naší základnou se stala Valašská bůda alias Camp všeobecně známá jako Plech.
Asi měsíc nám pršelo, přehnaly se přes nás povodně, velká voda zakalila celou přehradu, což byl také důvod k změně jedné disciplíny – plavání bylo nahrazeno jízdou na pálavě, která se ukázala jako asi nejpoutavější disciplína pro diváky i závodníky. V osudný den nám ale vykouklo sluníčko. V půl deváté to sice vypadalo, že se sejdou jen organizátoři závodu, ale to si jen závodníci dávali načas – asi sbírali poslední síly a masírovali lýtka před vrcholným zápolením. Konečný počet účastníků, kteří se rozhodli změřit síly, se zastavil na čísle 20 – z toho 3 odvážlivkyně v kategorii žen. Po nezbytných formalitách, rozdání instrukcí a objasnění pravidel celá akce vypukla. Na startu se objevily nejprve ženy, které absolvováním plavby na lodích ukázaly chlapům taktiku této disciplíny. Mnozí zjistili, že to, co vypadá ze břehu jednoduše, je prakticky mnohem komplikovanější. Zatímco na lodích měli všichni účastníci stejnou vzdálenost, v ostatních disciplínách se délka tratí u mužů a žen lišila – ženy absolvovaly 15 km na kole a 1,5 km běhu, mužům se trasy zvýšily na 25 km na kole a 3 km běhu. Pro některé byla vzdálenost 25 kilometrů jízdy na kole málo, a tak si ji prodloužili – mnozí se ocitli až na Hlavaté, i když původně byla trasa značena na Benešky a přes Bučkové zpět na základnu. Poslední disciplínou byl běh, který se změnil v podání některých závodníků spíše v procházku krásnou krajinou Valašska.

Závodníci si závod nejen prodlužovali, ale také si už tak zajímavý závod zpestřovali po svém – někdo během závodu pracoval, někdo si zdříml a jeden závodník si tak pečlivě nacvičoval lepení a výměnu duše, že si za svou trpělivost a vytrvalost vysloužil cenu „Největšího píchače“ závodu.

Všichni účastníci si z Horní Bečvy odvezli kromě dobrého pocitu také silnou vrstvu blahodárného bahna. Vítězové byli odměněni hezkými a hlavně praktickými cenami.

Na závěr skupinka osmi lidí využila vypůjčených pálav a sjela řeku Bečvu od Bučkového po Zavadilku, o což se doposud snad ani nikdo nepokusil – díky čemuž se stala zajímavou podívanou pro kolemjdoucí čumily, kteří se mohli pokochat skvěle zvládnutou technickou jízdou, dramatickými přejezdy splavů a také několikerým vymácháním v ledové Bečvě

Děkujeme závodníkům za účast a doufáme, že do roka a do dne se opět setkáme na Bečvanském Ironmanovi.

Výsledky:

Foto: